Nemoc

Noma je bakteriální onemocnění, které postihuje téměř výlučně podvyživené děti v rozvojových zemích. Noma začíná většinou na sliznici tváří tvorbou vředů a ničí postiženou tkáň. Odtud choroba postupuje dále a napadá i hlubší vrstvy tkání jako svalovinu a kosti a nakonec se rozšíří po celém obličeji. To může neblaze zasáhnout všechny tělesné funkce, jako jsou přijímání potravy, mluvení, čich, zrak a sluch. Nejúspěšnějším bojem proti chorobě by bylo zlepšení životních poměrů v rozvojových zemích, kde se noma šíří při nedostatku potravy a špatné hygieně.

V raném stadiu lze nomu léčit antibiotiky. V pokročilém stadiu choroby jsou nutné operace ke korekci znetvořenin a dalších následků, k jakým patří zablokování čelisti. To ovšem v rozvojových státech jako Niger většinou není možné, protože k tomu chybějí prostředky.

Označení noma je odvozeno z řeckého slova „nome“, což v doslovném překladu znamená „pastvina“. Zde však může být přeneseno podle smyslu jako „vřed rozežírající (požírající) tkáň kolem sebe“. Používá se i označení lícní sněť. Před objevem antibiotik bývali touto chorobou postiženi i lidé v Evropě. V nacistických koncentračních táborech se nemoc mohla rovněž šířit. Mnozí z těch, kdo v koncentračním táboře onemocněli nomou a přežili, si však dodnes netroufají o své chorobě hovořit. Jistý muž, který měl nomu jako tříleté dítě, ovšem kontakt se zahraniční pobočkou Nadačního fondu NOMA navázal. Nezůstala mu žádná vnější poškození, protože napadená ústní sliznice mu byla odleptána.

V zemích, kde se vyskytuje noma, dnes většině pacientů, kteří chorobou trpí, není ještě ani šest let. Dospělí onemocní jen ve zcela výjimečných případech. Patří k nim například těhotné ženy, jejichž imunitní systém je během těhotenství oslaben. Protože nomu vyvolávají dětské nemoci jako příušnice či spalničky, jsou ohroženy většinou ty nejmenší děti. Od šestého roku života si pak organismus vytváří vlastní obranné látky, jež výskytu nomy u zdravých lidí brání.