V dětských záchytných střediscích jsou umísťováni pacienti ve všech fázích choroby, dostávají dostatek jídla a antibiotika, pokud jsou dosud v akutním stadiu. Odsud jsou v případě nutnosti přemísťováni na kliniku, kde podstoupí operaci. Rodinní příslušníci, kteří je doprovázejí, jsou školeni v zásadách ústní hygieny, k jejímuž provádění se používají malé dřevěné tyčinky. Zubní pasta a kartáček na zuby by k ničemu nebyly, protože rodiny by si je později nemohly dovolit.

Ženám jsou nabízeny kurzy vaření, aby se naučily zpracovávat potraviny, které mají k dispozici, tak, aby v nich zůstaly uchovány živiny. Kromě toho jsou rovněž poučovány o výhodách mléka: už čtvrt litru mléka na den totiž postačí k tomu, aby se posílil imunitní systém dětí. Také konzumace vajec dětem pomůže. Mnoho obyvatel Nigeru se ovšem domnívá, že z dětí, které jedí vejce, se později stávají zloději. Takovéto postoje je nutno změnit, aby se dalo dětem pomoci, a toho mohou dosáhnout pouze příslušníci kmene. Ženy musejí být poučovány i o metodách odstavování kojenců, protože své dítě mnohdy odstaví naráz, což u některých dětí vede k naprostému odmítání stravy.

Pracovníci organizace se snaží přesvědčit ženy, aby své děti odstavovaly pozvolna. To samozřejmě není vždycky možné, především pokud ženy otěhotní s dalším dítětem ještě v době, kdy to předchozí dosud kojí. Takovýmito osvětovými kurzy takto prošlo během tří měsíců už 1 500 žen ve vesnicích v buši. Mnohé z vesnic jsou dosažitelné teprve po desetihodinové jízdě. Nějakou dobu proto zřejmě ještě potrvá, než bude o této nemoci, preventivních opatřeních a léčebných metodách informováno veškeré obyvatelstvo. Organizace se stará i o následné doléčení pacientů. Léčba a následná péče mohou trvat i několik let podle závažnosti onemocnění.

Pacienti se zablokovanou čelistí už nemohou otevřít ústa přirozeným pohybem svalové tkáně ani po operaci, ale dlouho (zhruba dva roky) musejí držet ústa otevřená dřevěnými klíny, aby zabránili jejich opětnému zavření. Po tuto dobu se organizace pokouší umožnit mladým lidem vyučení v řemeslných profesích. Tito postižení tak mohou navzdory svému společenskému znevýhodnění v důsledku nemoci stát na vlastních nohou.

Také nástup do profese, například truhláře, podporuje Hilfsaktion Noma e. V. zapůjčováním nářadí. Tyto nástroje se pak stávají vlastnictvím těchto mladých lidí, jestliže je jasné, že si tím mohou vydělat na živobytí. Skutečnost, že takováto integrace je úspěšná, dokládá první sňatek pacientky postižené nomou v prosinci 2001. Této ženě se po léčbě dostalo možnosti vyučit se švadlenou a nyní je provdána za učitele na gymnáziu, tedy za příslušníka vrstvy, jež je v této zemi řazena k těm vyšším. Kdybychom jí nepomohli, ženu by příslušníci její rodiny zřejmě dodnes ukrývali ve vesnici. Nyní si může díky své práci sama financovat obživu a je samostatná v zemi, v níž ženy nejsou rovnoprávné s muži.

Cílem je ve střednědobé perspektivě zvítězit nad nemocí noma v Nigeru. Milníky na této cestě jsou 3260 úspěšných operací a rostoucí informovanost lidí.